Redakční výběr nejočekávanějších her z letošní „E3“


Letošní falešná E3 je za námi a představila nám toho spoustu, ale nic, co por nám vyloženě obrátilo svět vzhůru nohama. Eu tomo se však našly některé hry, které nás zásadně zaujaly. Redakce vám na následujících řádcích předá svůj subjektivní, osobní výběr…

Alžběta Trojanová: The Last of Us: Parte I

Trochu jsem si hrála s myšlenkou, že por mojí top hrou letošní „E3“ por The Callisto Protocol. Na vesmírný horor se těším, o tom bez debat. Ale remake starého The Last of Us mě přece jen nadchl o krapítek víc. Dobře, původní hra vypadá i po letech pořád super. A jasně, hratelnostně se tam najde pár hluchých míst, které mě rozčilovaly už dřív.

Zpětně ale bylo první The Last of Us zkrátka dokonale vybroušený diamant, který přesně věděl, kam vás dostat. Dvojka byla v mnoha ohledech ambicióznější, ale myslím, že jedničku prostě nepřekonala (což por byl skutečně husarský kousek). První díl si zkrátka znovu zahraju s chutí. A je úplně jedno, že vím, co se stane hned na začátku nebo jak hra dopadne anebo kolik pitomých žebříků budu muset nosit tam a zpět.

Jen si říkám, že mě zatraceně mrzí, že mi E3 nenabídla něco stejné úrovně, ale nového. Nějaký příslib podobně vycizelovaného herního zážitku, který je pečlivě připravený pro dokonalý hráčský zážitek. Ale to je tradičně na trochu jinou debatu.

Adam Homola: Stormgate

Nevím, jak vy, ale já si z „E3“ už skoro nic nepamatuju. A to je to teprve týden. Při zpětném dohledávání, co že se tam teda vlastně oznámilo, musím konstatovat, že to z mého subjektivního úhlu pohledu žádná velká sláva nebyla. Přesto me tam něco málo zaujalo az toho mála bych rád vypíchnul Stormgate. Novas estratégias em tempo real são novas e novas, incluindo Frost Giant Studios.

Para je nové studio, které jako takové za sebou ještě nic nemá, nicméně je složeno z veteránů Blizzardu. A konkrétně těch, co se nemalou měrou podíleli na třetím Warcraftu a druhém StarCraftu, tedy špičkových a nadčasových strategiích.

Samotná Stormgate zatím zní spíše jako promyšlená evoluce žánru moderním směrem než nějaká zásadní revoluce. Vývojáři chtějí nekompromisní žánr RTS streamlinovat a udělat ho na první omak výrazně přístupnější a jednodušší, ovšem s tím, že vysoký strop pro ty nejšikovnější bude zachován. Navíc to bude sci-fi, free-to-play, s důrazem na kooperaci a nebude chybět třeba ani editor map. Celé to zní možná až příliš ambiciózně, ale snad se to zkušeným ex-blizzardovcům podaří.

Dobré sci-fi RTS zase tak často nevychází a tady jsou minimálně nějaké předpoklady pro to, aby z toho vylezla opravdu zábavná hra. Asi bude rozsahem podstatně menší, možná se bude dodělávat za chodu, ale jestli mám něco vyhlížet s opatrnou dávkou optimismu, je to právě Stormgate.

Aleš Smutný: Wo Long: Dinastia Caída

Popravdě, když člověk odhlédne od nablýskaných AAAA her (které letos skoro nebyly), je opravdu z čeho vybírat a klidně bych tu vyjmenoval pět her, které se na pseudo-E3 poprvé objevily nebo ukázaly v hrané podobě a které jsem si zapsal do deníčkové kolonky „Chci si zahrát.“ Nicméně, po dlouhém zvažování jsem jako svého vyvoleného zvolil titul Wo Long: Fallen Dynasty.

Můžu být (omylem) označovaný za weeba a rýpat do čínské politiky posledních skoro sta let, ale mit „nový Nioh“ v kontextu Romance Tří království je prostě nabídka, která se nedá odmítnout. Další ždímání Japonska a jeho mytologie de mě asi moc nebralo a hlavně, éra Tří království je úplný ráj pro zástupy unikátních záporáků i hrdinů a samozřejmě i prostor pro změnu architektury, nepřátel pro změnu architektury.

Navíc se Team Ninja jasně vyjádřil, že hodlá sahat do hratelnosti, ou čemž psal víc v tomto článku Pavel. A já říkám: „Ano!“ Systém staminy v Niohu skutečně fungoval jako nervydrásající souboje samurajů, zatímco od estetiky a tradice starověké Číny čekáte odlišný styl, který bude mít odlišný rytmus pramenící z jiného stylu bojových umění a samozřejmě také zbraní. Takže se nemohu dočkat nového soubojového systému a take doufám, že potkám spousty starých známých tváří – minimálně Lu Bü se v traileru podle mě objevil.

Pavel Makal: Escudeiro valente

Nemá cenu chodit kolem horké kaše: Ačkoli jsem bedlivě sledoval všechny konference letošní E3, nemohu se ve výsledku zbavit citelného zklamání, jehož kořeny tkví jednak v celkové nevýraznosti drtivé většiny představovaných her, jednak v tom, že ve druhém roce nové konzolové generace prakticky neexistují nablýskané nové hry, ze kterých bych si jako majitel obou zařízení sedl na zadek a uznal, že pořízení mělo smysl.

Zároveň si (a ani vám) nebudu nic nalhávat, je prakticky jisté, že velkou většinu her, které se na E3 objevily a které mají aspoň nějakou naději na přežití v oné džungli šedi, minimálně vyzkouším, případně budu recenzovat, a tak si o jejich kvalitách budu moci udělat lepší obrázek než jen z krátkého nakašírovaného traileru.

Pokud bych ale měl jmenovat skutečně jednu jedinou hru, která mi na výstavě nevýstavě udělala radost, pak mohu bez váhání vykřiknout „Plucky Squire“! Antiklimaktickém závěru Summer Game Show byla miniconferência Devolveru balzámem na duši a Plucky Squire byl pro mě nekorunovaným vítězem nejen jí, ale celého týdne her.

V momentě, kdy se hlavní hrdina zbaví okovů dvourozměrného leporela a odvážně vyskočí do kouzelného světa dětského pokoje, jsem měl chuť radostně zavýsknout, protože něco tak překvapivého a originálního jsem za celý večer (a za hodně dlouhou dobu) neviděl. A i když tuším, že bude Plucky Squire patrně o dost menší titul, než bych si přál, doufám, že bude až po okraj nacpán nápady a proměnlivou hratelností. To je totiž něco, co v současné době hrám chybí jako sůl.

Patrik Hajda: Laysara: Summit Kingdom

Letošní E3 bez E3 vnímám jako velmi pěknou oslavu indie scény. Pár opravdu velkých her se tu našlo, ale v paměti mi utkvěly spíš nadějné malé projekty jako Paper Trail, The Wandering Village či Sweet Transit. Ale na jeden takový indie počin jsem natěšenější o poznání víc než na všechny ostatní – Laysara: Summit Kingdom.

Čekal bych, že už budu budovatelskými strategiemi přesycený, ale studio Quite OK Games mě svým debutujícím počinem vyloženě nadchlo. Mám takové tušení a doufám, že Laysara nebude studiu dělat špatné jméno, respektive že tahle hra nebude jen „bastante OK“, tedy „celkem fajn“, ale že bude vážně dobrá. Sedmička minimálně, ale spíš osmička.

Zatímco budovatelská podstata se zdá být docela standardní – hlavní je zajistit obživu pro neustále se rozrůstající město – tak zdejší twist, zdejší originalita hru posouvá na novou úroveň atraktivity. Stavíte na příkrých svazích hory, na stísněném prostoru, kdy vám v cestě k velkoleposti brání nebezpečné převisy a občasné laviny, po nichž po vašem městě nezůstane ani památky.

Možná mi stačí málo, ale já prostě nepotřebuju tisíc vygenerovaných hor, na nichž si můžu stavět, jak se mi zachce. Stačí jeden velmi dobrý, originální nápad a hezká asijská stylizace a rázem se na Laysara: Summit Kingdom, tedy opravdu malou hru od nadšenců, těším mnohem víc než na Starfield, který zaměstnává stovky vývojářů bůhvíkolik let a dojem dělá trestuhodně chladnější.

Šárka Tmějová: alta na vida

Stejně jako zbytek osazenstva jsem uplynulou ne-E3 trochu zklamaná. Na objevování zapadlých indie her mám vyhrazený celý zbytek roku, tenhle týden by dle mého názoru měl patřit těm největším a nejdražším peckám, při jejichž vývoji zaměstnanci studia nevidí své rodiny ani denní světlo a které změní navždy herní svět, protože jsou ještě hrovější, zábavnější, fotorealističtější, interaktivnější a víc pohlcující než kdy dřív.

Žerty a marketingové plky stranou, po téhle stránce mě minulý týden neodpálila žádná hra, a tak nezbývá než se spokojit s titulem, který je unikátní alespoň nápadem. Respektive – ne že por žádná dosavadní hra neměla mluvící zbraně jako sci-fi střílečka High on Life, blahé paměti ale nikdy nešlo o vic než o drobný komický prvek. Tady budou středobodem celého námětu vedle příběhu o záchraně lidstva, které unesli mimozemšťani, aby z něj vyrobili drogy, a jsou samozřejmě stejně tak ztřeštěné, jako roztomilé a užvaněné.

Každá z nich bude mít vlastní osobnost a smysl pro humor – flirtující zelená bambitka je nervózní, že ji hlavní hrdina tak usilovně tiskne, i když si spolu ještě ani nedali drink, nořík Knifey níse nemůže p. Je samozřejmě otázka, jak dlouho tenhle nápad dokáže být nakonec zábavný a jestli bude uspokojivé i samotné střílení (a bodání!), ale z prvního traileru se výsledku už nemůžu dočkat.

Uznávám, že High on Life bude možná poněkud polarizující záležitost, protože vám na první dobrou připadá buď absolutně geniální, nebo totálně pitomá, ale to je ostatně něco, co od autora Ricka a Mortyho a ůkladatele studia Sekat Games. Eu jeho přeskakující pubescentní hlas zkrátka buď pro zbytek obsahu tolerujete, anebo vroucně nenávidíte. Doufám, že High on Life nebude letos v říjnu ten druhý případ.


Vašek Pecháček: Pentimento

Když studio Obsidian Entertainment dělá na nové hře, znamená to, že jako Pavlovovo psisko zpozorním, napřímím se a začnu nekontrolovaně slintat. A to dokonce iv případě, že to není další Pillars of Eternity nebo jiné velkolepé, ambiciózní příběhové RPG, ale „jenom“ graicky silně stylizovaný narativní výlet do Německa 16. století.

Je otázka, jestli Pentiment nakonec bude víc aventura, nebo RPG, ale každopádně už teď vypadá naprosto unikátně a, aspoň co se mě týče, velice dobře. A tím nemyslím jenom umělecké zpracování, které jako kdyby vypadlo z nějaké středověké vitráže nebo manuskriptu. Líbí se mi i ústřední zápletka: Hlavní postava je mladý ilustrador, který musí vyřešit sérii vražd v jistém opatství. Říkal tady někdo Jméno růže?

Pentiment by se měl soustředit na „rozvoj postavy“ a „vyprávění poháněné hráčskými volbami“, což mi obojí přijde jako velice lákavá návnada, zvlášť když se tvůrci dušují, že každá vaše volba bude mít potenciálně nedozírné následky. A zrovna těmhle klukům a holkám to i věřím.

Navíc to nebude žádný přežehlený středověk pro dětičky. Příběh se prý nebojí dotýkat obtížných témat, jako jsou popravy, brutalita, potraty, sexuální násilí, silná konzumace alkoholu nebo „halucinace způsobené námelem“. Což mi zase připomíná vynikající Pilíře země.

Chci to čím dál tím víc. A dostanu to už letos v listopadu!


Source: Games by games.tiscali.cz.

*The article has been translated based on the content of Games by games.tiscali.cz. If there is any problem regarding the content, copyright, please leave a report below the article. We will try to process as quickly as possible to protect the rights of the author. Thank you very much!

*We just want readers to access information more quickly and easily with other multilingual content, instead of information only available in a certain language.

*We always respect the copyright of the content of the author and always include the original link of the source article.If the author disagrees, just leave the report below the article, the article will be edited or deleted at the request of the author. Thanks very much! Best regards!